Rukopisy Národní knihovny

Sbírka rukopisů Národní knihovny České republiky obsahuje asi 14　000 jednotek. Nejstarší rukopisy pocházejí z　doby před naším letopočtem, nejmladší z　první poloviny 20. století. Jádrem sbírky jsou kolejní knihovny středověké pražské univerzity, které se později staly součástí knihovny pražské klementinské koleje jezuitů. K　nim přistoupilo několik rukopisů z　pozdější univerzitní, tzv. nové karolinské knihovny. Tento rukopisný fond byl na konci 18. století rozšířen nejprve o knihovny zrušených českých jezuitských kolejí a také o rukopisy z　knihovny Kinských. Na samém konci 18. století přibyly ještě rukopisy z　českých klášterů, zrušených za Josefa II. Takto vzniklý fond, rozšířený ještě o další nepočetné přírůstky, byl zpracován na počátku 20. století v　tištěných katalozích. V　době první republiky byly v　rámci velkorysé akviziční politiky získány významné knižní celky, které obsahovaly také rukopisy. Jednalo se o sbírku řeckých papyrů, orientální rukopisy včetně indických na palmových listech, rukopisy Pražské lobkowiczké knihovny, Széll-Kubelíkovy knihovny, rukopisy z Thun-Hohensteinské knihovny v　Děčíně a z　kláštera benediktnů v　Admontě. Část literárního archivu Adalberta Stiftera a kodexy z　kláštera v　Oseku, resp. formálně také rukopisy z Městské knihovny v　Žitavě, byly získány až po druhé světové válce. V　poslední době byly pro knihovnu získány nákupem zejména ucelené soubory rukopisů kláštera premonstrátů v　Teplé a rukopisů kláštera františkánů v　Chebu.

Vznikem rukopisného fondu Národní knihovny je do značné míry dán i jeho obsah: Profilující část fondu tvoří středověké literární kodexy, které vznikly v　okruhu pražské univerzity. Obsahují literární díla, dokumentující dobovou učenost a reformní proudy 14. a 15. století. Nechybí mezi nimi práce představitelů české reformace: Jana Husa, Jakoubka ze Stříbra a dalších. Neméně zajímavou a cennou skupinu představují rukopisy vzniklé v　českých středověkých klášterech. Připomeňme například opisy nejstarší české lyriky, které se dochovaly díky zájmu Oldřicha Kříže z　Telče. Naopak sbírka jezuitik dochovaných v　kmenovém fondu je překvapivě chudá, doplněna byla až ze sbírek získaných spolu s　Pražskou lobkowiczkou knihovnou.

V　době jezuitského vedení knihovny tvořily rukopisy samostatné oddělení. Snad ještě v　době bibliotekáře Karla Rafaela Ungara (1743–1807), který navrhl nové členění fondu postavené na vědeckém základě, bylo pro rukopisy vytvořeno 18 oddělení. Nyní je sbírka rukopisů rozdělena do 26 číslovaných a 7 samostatných oddělení, a to jednak na základě jazyka, jednak na základě provenience. Na svých původních signaturách uloženy rukopisy z　klášterů v　Oseku, v　Teplé a v Chebu, z　knihovny Kinských, sbírka řeckých papyrů, indické rukopisy na palmových listech a část literárního archivu Adalberta Stiftera. Pro zařazení rukopisů do oddělení I–XV, XVI, XVII, respektive i XVIII a XXV je uplatňováno jazykové hledisko (podle toho, který jazyk v　rukopisech těchto skupin převažuje). Pro ostatní oddělení, s　výjimkou signatury XXIV, je uplatněno hledisko provenience.

Rozdělení rukopisné sbírky do oddělení (stav k　1. 3. 2009)

Jindřich Marek